Poezie je neřízená střela, říká básnířka Barbora Zavadilová

Přečtěte si rozhovor s nadanou básnířkou a zakladatelkou básnické skupiny "Mladí básníci pražští" Barborou Zavadilovou a prohlédněte si ukázky její tvorby.

Co pro vás znamená poezie?

Poezie je neřízená střela, všechno to, pro co nemáme slova. Je pro mne možností mnohé vyjádřit. Nutí mne pojmenovávat, a přitom mi dává prostor abstrahovat.

Jak byste několika větami popsala svou tvorbu?

Hluboko uvnitř je reflexe mne samotné, obalená touhou jít dál a docházet k obecnu. Snažím se v dnešním složitém světě jít zpět ke slovům a nechat nás věci pochopit, zkoumat běžná témata s nadčasovým, filosofickým způsobem.

Jaká témata a motivy se prolínají vaší tvorbou?

Tvůrčí vyjádření na nás prozrazuje mnohé, neunikneme před sebou samými – řešíme většinou ta témata, která se nás zrovna nějak osobně dotýkají. Ve svém cyklu zvaném Kontinuum, na němž dlouhodobě pracuji, se snažím uchopit pro mne důležitá témata jako je přesah, nadmíra možností, cesta, jiné reality, lehkost. Poslední dobou stále zkoumám téma času. Miluji život a mám to štěstí, že ho mohu žít naplno. Jediné, co v tom však někdy brání, je právě nedostatek času. Ten je na vrcholu zlenivělé lidské existence nakonec tím největším nepřítelem.

Jak probíhá tvorba vašich básní?

Vezmu si tužku a píšu.

Vystupujete v rámci skupiny Mladí básníci pražští. O co se konkrétně jedná?

Ano, je tomu rok co jsme založili Mladé básníky pražské. Jedná se o tvůrčí skupinu, stejně jako o iniciativu o propagování poezie mezi mladými lidmi. Naší snahou je spojovat, organizovat akce a podporovat tvůrce. Snažíme se pořádat akce nejrůznějšího typu, a tak jsme již uskutečnili několik čtení v MHD, rozdávali jsme ruličky s básněmi ke každé koupi na Dyzajnmarketu, natáčíme videokampaň „Volím poezii“ nebo plánujeme čtení v domovech pro seniory. Samozřejmě pořádáme i běžná čtení, vystoupili jsme například na závěrečném večeru Kaváren naživo, na festivalu Lacus Mortis, na Majálesu, na Dni poezie, v Jiném Kafi, ve Standardu nebo v Páté koloně. Je krásné, že si všechny ty akce ani nepamatuju a na všech jsem rozhodně nebyla, protože to svědčí o tom, že to neustále přirozeně běží. Jedna z největších událostí byl tzv KřestFest na počest vydání Sborníku, což byla akce s jedinečnou atmosférou – získali jsme tam nejspíš takový ten vzácný pocit, že jsme něco dotáhli, že máme aspoň maličký hmatatelný výstup. Nyní jme se posunuli do fáze, kdy chceme zájem o poezii „aktivně šířit“ prostřednictvím literárních dílen a programů pro veřejnost. Na podzim tak zahájíme kampaň na portálu hithit.cz, abychom získali prostředky na její realizaci.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Jsem ještě mladá a doufám, že mám mnoho úspěchů ještě před sebou. Výher bylo mnoho, tou největší rozhodně to, že jsem se narodila do mé skvělé rodiny. Jsem rozhodně šťastná, že se nám podařilo založit zmiňovanou formaci, že jsem byla pozvána na zajímavá čtení, že se lidem má tvorba líbí a oslovuje je. Za největší satisfakci považuji chvíli, kdy se někdo začte do mých krátkých příběhů a najde v nich ten svůj; když má tvorba někoho pomůže najít pravdu o jeho vlastním životě a reflektovat ho.

Se kterou osobností byste se nejraději setkala?

S Dalajlamou, Kenem Robinsonem nebo Jorgem Manriquem. Ráda se setkávám s lidmi, kteří dokáží ve svém životě za sebou něco zanechat a jejich existence tu zůstane ještě dlouho potom, co skončí pomíjivý lidský život.

Co je vaším snem?

Otevřít třeba aspoň několika lidem oči, pomoci dobrým myšlenkám k jejich realizaci, rozesmát co nejvíce zamračených tváří. Přátelé o mně říkají, že jsem moc „sluníčkový člověk“, ale ty svět taky potřebuje. Nežádám moc, jen najít ve věcech smysl.

Kde si mohou zájemci prohlédnout/poslechnout vaši tvorbu?

Aktuálně se na žádné čtení nechystám, neboť odjíždím do USA na letní program tvůrčího psaní. V září se ale určitě někde objevím – sledujte FB stránky „Mladí básníci pražští“. Mou tvorbu najdete na stránkách written-by-b.weebly.com nebo na FB stránce Kontinuum/Barbora Zavadilová – tam by měly příspěvky v blízké době rozhodně přibývat.

BARBORA ZAVADILOVÁ

Jsem mladá dívka, létavice, ranní slunce. Mnoho popsaných stránek, co stále hledaj slova.Prý básnířka s příliš pozitivním úsměvem, vegetariánka, intelektuálka, dcera a sestra. Kdosi na cestě. Jsem trocha naděje a dva málo ostré lokty. Všechno kromě toho, co nejsem. I když to taky není zcela jisté. Jsem zamilovaná, miluji svět. Bára, co zapomněla, kolik jí je let.

UKÁZKA TVORBY

SUCHO

Silnicí do nesnází

A sucho, sucho v krku

Klíčovou dírkou

Přes nebetyčné cíle.

Zábavné sošky

Však něco schází mi

Prohlížím mešitu,

Ale to sucho, všude to sucho.

S východem slunce

Vyráží za ovcemi

Na pastvu

Je tam však sucho, tráva neroste.

Někdy to vypadá, jako by kolem nebylo nic. Chci jenom spát na té vyprahlé pláni a víc se mi nechce. Kolem nevidím život, je nudu.

A pak konečně zapršelo.

S prvními kapkami

Zase se probudila zem

A začali dýchat:

Ptáci, obilí, i já.

BÁSNÍCI ŽIJÍ

Dotyk mikrofonu

A srdce na dlani

Výstup bez opony

A tichý, bázlivý šepot             

Bez vize ovací osudu              

Čekám na svítání

Na růžový stroj

A vlasy beze spony     

Dívat se na kolej

Nenápadně se smát

Ptát se nás jak dnes psát

A kam jede vlak.

Říci: toť dílo! 

Nebát se černých očí

Křičeti potichu

A vzít hlas do dlaní 

Pár bídných básníků

Sešlo se v lese

Pili tam čaj

A zkoumali svět        

Pár zlatých knoflíků

A výsměch všem

(i sobě)

Pár městských kejklířů,  

Co chtěli by jet

Do světa možností,

Který tu přeci máme    

Do samot, kdysi,

Zapovězených

Do zemí plačících,

Co děláme, že známe.

Do lásky údolí,

Kde hledáš Slunce smích.

Maličtí vojáčci

Na poli života

Ten je to jediný,

Co chceme znát

Nepřítel průsvitný

Oči jsou zastřeny

A já teď přeju vám:

Jen nehledat řád!

HRAVÁ

Dívat se z ulice na hru světel

Nechat se zmámit babím létem,

A přitom se ptát

Kudy vede cesta do největší zoo?

Kudy mám ráno se dát?

Když vidět chci Austrálii z vesmíru  

Litrovou lahev, ušít si na míru?

A co je sluneční stát?

Pan Adolf Born o tom jistě ví své,

Není však zcela jisté,

Zda to, co jisté není

Není tu jen tak na škádlení.

Hra se slovy a hra s řádky

Na nudu život je moc krátký,

Tak prosím vás: nebojte se smát.

Pár smutných soumraků

Pár ranních zatmění

A ona křičela

A nechala tát

Své srdce po mámě

Svý hračky zazděný

Panenka ve skříni

Zůstala stát.

JEN TAK

Nesměle

S ohrnutými rty

A kapkou soli

Směje se

Na ztroskotance rohů

Jimž známí vyhýbaj se

Závěje

Těch zrádných očí

Spoutaly anděly

Na kolena

Dostaly sluhy

I egoisty rolí

Co hraje

Bylo už moc

Tak sepsala je

Do hlášení hlavní relace

Ať si je vyslechnou

A spustí alarm

Poďte se projet

Dejte si s námi

Dámy posaďte

Do čela stolu

A Vás,

Vás berem taky

VIRTUÁLNÍ DOMNĚNKY

Bez předsudků.

A jarních cigaret

Šeptaj do něžného vánku

Žal tramvaje

Ruka od karet

Hodiny, chybí jim hodiny spánku

Visí tam nad stěnou

Havlovy knihovny

A ptaj se v tichu.

Do toho křičí!

Nespatří nikoho

Vždyť koho taky

Krabička zápalek

Ti tu Tvou rozpálí

A žárlivostí vzplane

Zastřít to podstatné

A poznat: nepoznané.

Tak na obrazovkách

Pixliček z drátků

Schovávaj svoje tváře

Bojí se odkrýt žal

Sobě do očí se podívat

Nebudou nic, kolem jen šedivá záře.