Malíř Michael Rittstein: Rád zkoumám přírodu a pozoruji, jak co roste

Mám rád,když mohu jako dítě odklopit kámen a pozorovat brouky. Teď mi tady v ateliéru prolítl pavouk. Mám rád pavouky, celou havěť. Zajímá mě cokoliv, co se pohne. Hodně jsem se proto věnoval ve své tvorbě veškerému zvířectvu.

Jaké to je být umělcem?

Nedovedu to zhodnotit, protože se tím zabývám už od patnácti let. Aktuálně jsem na volné noze a přitom učím. Nestěžuji si a jsem s tím docela spokojen. Dělám jednoduše práci, která mě baví.

Tvorba Michaela Rittsteina

Co vás přivedlo k malířství?

Nevím. V podstatě jsem nic jiného dělat nechtěl. Možná to bylo způsobené tím, že nebyly k dispozici počítače a já jsem rád kreslil. Nic jiného v podstatě nebylo, co by mě mohlo odvést. Přestože jsem potom měl ve škole potíže s chováním, byly školy v tomto ohledu tolerantní i vůči těmto kázeňským záležitostem a naštěstí mě vzali.

Co vám dalo studium na uměleckých školách?

Nejdůležitější byla skutečnost, že jsem byl v kolektivu lidí, kteří měli jiný druh talentu, než jsem měl já. To vás vzdělává. Zjistíte totiž, že nejste středem vesmíru a začnete si uvědomovat, že ten druhý má pravdu.

Pamatujete se na svou první výstavu?

Samozřejmě ano. Má první výstava nebyla samostatná, ale se spolužáky ze školy. Později jsme založili skupinu 12/15. Vystavovali jsme například v Kolodějích, kde nás bylo tak deset až patnáct. Jádro skupiny přitom tvořili spolužáci z ateliéru.

Jaké máte zkušenosti s vystavováním v ČR a zahraničí?

Záleží především na tom, kde vystavujete. Veřejné galerie mají totiž jiné podmínky než galerie soukromé. Teď jsem v Praze vystavoval poměrně málo. Více jsem naopak vystavoval na Slovensku, konkrétně v Žilině a Trenčíně. Galerie sám aktivně neoslovuji, je tomu naopak.

Jaká cesta vede ke vzniku obrazu?

Průběžná. Já si totiž průběžně vše zaznamenávám. Mám tisíce skic. Některé se mi potom spojí i s technickou představou a dílo je na světě. Nebo si projdu poznámky za poslední roky a následně si vybírám témata. Technicky to má několik fází. Jedna věc je totiž téma a jedna to, jak pracuji s barvami.

Jaké hlavní téma se prolíná vašimi malbami?

To se mění. V současné době mě nezajímá angažované umění. Pro mě je obraz procházkou, takzvaně co by kdyby. Kdyby to bylo naopak předem dané, tak by se mi do toho nechtělo. V současné době, když vidíte například ceny za nejlepší fotografii, se hodnotitelé ptají, zdali jsou tam například uprchlíci. Je to totiž současné téma. Já si ovšem naopak myslím, že současné téma je louka. Mám rád personifikovaná zvířata, dalo by se to nazvat bajkou. Dělal jsem ovšem i sociální témata. Dodnes se říká, že jsem malíř paneláku. Ale to je věc, která mě k tomu malování přitahuje, dělat věci nepatřičně.

Kde hledáte inspiraci?

Já je nehledám, já v tom žiji. Prostě se tím zabývám. Vstávám, že budu malovat, usínám, že budu pokračovat. Pobývám soustavně ve městě a na venkově, takže pro témata nemusím chodit daleko. To jsem dělal vždy. Každopádně paneláky mám už hotové, už k tomu nemám co dodat, protože bych se jenom opakoval.

Proč zrovna akryl?

Protože má přednost, barvy jsou nepatrně jasnější. Navíc pracuji s rozdílnými povrchy a k tomu je tato barva vhodnější. Kromě toho jsem se léta koupal v terpentinu, tak tu vůni nesnáším. Celé dny jsem ho totiž musel dýchat. Jednoho dne jsem to proto začal kombinovat s akrylem a nakonec akryl zůstal sám.

Co považujete své dosud největší dílo?

Nevím, to se nedá říct. To se pozná až s odstupem. Každé období má svou vrcholnou fázi a potom jde dolů. Za mé největší dílo považuji celé své dílo. Pokud bych měl ovšem něco jmenovat, tak v Národní galerii v Praze mám vystavenou Karkulku, tu považuji za důležitý obraz mého období.

Jak vypadá váš běžný den?

Celý den lítám kolem obrazu. Občas zajdu do školy, občas si zajdu zaplavat. Když jsem potom na venkově, zajdu se projít někam do přírody.

Jaké máte zkušenosti s učitelskou profesí

Jsem profesor a vedu ateliér malby. Nejprve jsem myslel, že nebudu učit nikdy, ale teď tam chodím rád. Všichni jsou totiž ochotni mluvit celý den o umění. Já si tam tak sám od sebe odpočinu. Vidíte tam totiž spoustu věcí, co by se dalo jak formulovat. Mám tam kolem dvaceti žáků, kteří mě zpětně inspirují. Samozřejmě se ale člověk musí hlídat, ať mu to nepřeroste přes hlavu. Ještě tak dva roky a nechám toho.

Máte nějaký umělecký vzor?

Mám spíše vzory v dělnických profesích, konkrétně způsoby, že se musí vstát a pracovat. Například na venkově jsou velmi pracovití lidé, a tak si říkám, že bych na sebe nemusel být tak měkký. Samozřejmě mám oblíbené malíře, když učím, musím mít přehled. Hodně jsme se školou jezdili na poznávací zájezdy do zahraničí. Byli jsme například v New Yorku, Londýně nebo Paříži. Za nejzajímavější pokládám asi Londýn, kde jsme si mohli prohlédnout všechny kolekce současného umění.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Že to ještě dělám. Jsem potom rád, když mé věci někoho baví a vidím pozitivní reflexe.

Co je vaším snem?

Abych si někde na jihu pronajal ateliér a tam přes zimu maloval. Mám totiž radši léto, kdy mohu každý den plavat. Líbilo se mi například v Austrálii. Zdá se mi, že je tam hodně místa. Pořád o tom mluvím, že až nebudu působit na škole, tak tam zajedu. Rád bych totiž byl v jiném prostředí. V Austrálii jsem dokonce vystavoval a rád na to vzpomínám.

Máte tedy raději léto než zimu?

Přes léto jsem na venkově. Odjíždím s koncem školy a vracím se koncem léta. Rád zde zkoumám přírodu, každý její detail, a pozoruji, jak co roste. Mám rád,když mohu jako dítě odklopit kámen a pozorovat brouky. Teď mi tady v ateliéru prolítl pavouk. Musel jsem ho přinést s obrazy. Mám rád pavouky, celou havěť, zajímá mě cokoliv, co se pohne. Pavouky jsem dokonce dělal, celé zvířectvo, začínaje krávou, konče mravencem. Tak dlouho jsem to pozoroval, až jsem to zvládl namalovat.

Vzhledem k tomu, že jsem darwinista, zajímá mě mé místo v celém řetězci. V čem se podobám zvířatům a čemu se od nich mohu naučit. Sám mám kocoura na venkově, je to tulák. Dokonce ho mám stylizovaného nakresleného na obrazech. Psy mám rád, ale žádného nemám, protože už vyžadují určitý rytmus.

Co plánujete v následujících měsících?

Pracovat na věcech, které mám rozdělané a potom se budu věnovat sledování přírody na venkově. Měl jsem mít také dvě výstavy, které se nakonec odložily o rok. Pracuji jinak na knize a filmu. Co se filmu týče, nafotil jsem okolo 15 000 kreseb a zdokumentoval polovinu mé práce. Vše by mělo být ve filmu, tvorba od 70. let do dneška. Kniha bude také zaměřena na poznámky, a to kresby, akvarely, které mohou fungovat samostatně.