"Pro hraní na hang rád vyhledávám zajímavá místa v přírodě," říká hudebník Jiří Šámal

Hrát na hang a zpívat ho můžete vidět na ETNO večerech, kulturních akcích, ale také při procházce městem nebo přírodou. Jiří Šámal přitom na hang narazil náhodou v irském městě Galway a od té doby je nedílnou součástí jeho života.

Co pro vás znamená hudba?

To je velmi pěkná otázka. Hudba pro mě znamená radost, relaxaci a v podstatě také odpočinek od každodenních starostí, vážných problémů a záležitostí, které se dějí doma i v zahraničí. Hudba je jednoduše úlet do jiné dimenze.

Jaké byly vaše hudební začátky?

Poměrně náročné. Bavilo mě hrát na rozmanité hudební nástroje, jako malý kluk jsem proto nastoupil do LŠU. Poprvé to byl klavír, podruhé zobcová flétna. Od malička jsem měl ale dojem, že k melodiím, které se doma hrály a zpívaly, nebo jsem je někde slyšel a líbily se mi, nepotřebuju znát noty. Vynechával jsem proto hudební teorii. Učitelky mi ale říkaly, že bez not nebudu moci hrát. Já na to reagoval tak, že to půjde. Ony ale říkaly, že u nich to nepůjde. Takže jsem ukončil studium na LŠU a šel si po svém.

Byl jste v mládí nějak aktivně veden k hudbě?

Maminka hrála na klavír, tatínek na housle, ale muzicírovalo se u nás doma pouze amatérsky, a to na rozmanité svátky nebo významné události jako například narozeniny. Hudba mě doma provázela na každém kroku. Pod odborným vedením na LŠUjsem se v mládí ale věnoval hudbě dvakrát jenom několik měsíců. Na klavír jsem hrál asi tři měsíce, než paní učitelka pochopila, že noty prostě zvládat nechci. Na zobcovou flétnu jsem potom hrál asi měsíc. Když jsem si jednou na hodině dal part na stojan vzhůru nohama, tak paní učitelka pochopila, že z not jednoduše nehraju. Doma mě k tomu ani nikterak nenutili.

HUDBA MĚ DOMA PROVÁZELA NA KAŽDÉM KROKU

Přibližně čtyřicet let hrajete na kytaru. Jste samouk?

Ano. Učil jsem se jako samouk, a to tajně. Když jsem asi ve čtrnácti letech na konci základní školy chtěl hrát na kytaru a kamarád mi ji ukázal, tak jsem se do ní jednoduše zamiloval a říkal jsem si, že to by byl nástroj pro mě. Můj tatínek ale o kytaře nechtěl ani slyšet. Říkal, že přeci nebudu jako ti vlasáči z Liverpoolu. A tím pádem jsem si kytaru dovolil až z prvního stipendia roku 1974 na vysoké škole. A od té doby už je to tedy téměř čtyřicet let.

Hrajete na další strunné a dechové nástroje.

Kromě kytary hraju na ukulele. Je to můj covidový nástroj, jak mu z legrace říkám. Jednoduše jsem se rozhodl, že rytmus z kytary převedu na ukulele, ale samozřejmě s tím, že se naučím nové hmaty, které jsou v případě kytary a ukulele odlišné. Existuje přitom ukulele sopránové, tenorové a basové. Já mám doma to tenorové, které má delší krk a lépe se mi na něj vlezou prsty. Na to sopránové bych, obávám se, moc nezahrál. Dále jsem si na své padesáté narozeniny pořídil didgeridoo. Kromě toho mám doma klávesy, sadu malých foukacích harmonik Hohner nebo rozmanité flétny, a to od pikoly až po basovou flétnu. Tyto hudební nástroje využíváme, když pořádáme představení o hudebních nástrojích pro děti v mateřských školách. Děti totiž většinou znají tradiční hudební nástroje, ale už neznají jejich modifikace.

KROMĚ KYTARY HRAJU NA UKULELE, FOUKACÍ HARMONIKY, DIDGERIDOO NEBO FLÉTNY

Jak jste narazil zrovna na hang?

O hang jsem doslova zakopl v malém irském přímořském městečku Galway v roce 2007, kdy na tento tehdy ještě neznámý „UFO“ nástroj hrál španělský busker. Nástroj mě zaujal, tak jsem k němu zašel, nástroj jsem si vyfotil a následně jsem si na internetu vyhledal firmu, která ho vyrábí. Zavedlo mě to k hang drumu a švýcarské firmě PANArt. Po ročním čekání jsem se konečně dočkal a mohl si tento nástroj donést domů. Tím začala tato strastiplná cesta hry na hang.

O HANG JSEM DOSLOVA ZAKOPL V MALÉM IRSKÉM PŘÍMOŘSKÉM MĚSTEČKU GALLWAY V ROCE 2007

O jaký nástroj se konkrétně jedná? Na jakém principu funguje?

Popis, který jsem se dočetl a přeložil si ze stránek PANArtu, říká, že se jedná v podstatě o kovový melodický idiofon, něco ve stylu vibrafonu. Idiofon znamená, že nástroj, kterého se člověk dotkne, rozezní a rozvibruje určité tónové pole, které potom nadále vysílá podle intenzity úderu hlasitější či méně hlasitější tón.

Co vás na tomto nástroji nejvíce zaujalo?

Nástroj mě zaujal jednak svou širokou škálou možností, jednak svou volností. Ať ho totiž uchopí kdokoliv z nás a začne se mu trochu věnovat, tak s tím nástrojem sroste a přes nástroj dává navenek své hudební cítění. Nehmotné cítění se díky tónům hang drumu zhmotní. A abych se odlišil od většiny hráčů na všechny hang drumy a další plechové „UFONY“, tak k tomu nástroji i zpívám, což je pro mě jako rodilého Moraváka velmi příjemné. Hang drum je pro mě jakýmsi doprovodným cimbálem, ke kterému se nejlépe hodí naše moravské a jiné lidové písně. Bohužel jsem ale omezen stupnicí F dur nebo d moll, jelikož jako takový mi byl tento nástroj prodán.

NÁSTROJ MĚ ZAUJAL JEDNAK SVOU ŠIROKOU ŠKÁLOU MOŽNOSTÍ, JEDNAK SVOU VOLNOSTÍ

Jak dlouho jste se na nástroj učil hrát?

To je správná otázka. Tento nástroj je výborný v tom, že je v d mollové pentatonice, ze které se nedá uhnout. Pokud člověk hraje, tak okruh F  duru a d mollu uzavře skladbičku do svého kruhu. Tak, jak je nástroj kulatý, tak je kulatá i ta skladba, žádný tón nevybočuje a nedá se najít tón, který by do kruhu nepatřil. Nedá se na něj tedy hrát falešně. Může se akorát stát, že se během improvizace změní rytmus. Právě v rytmu člověk pozná, že tam nastalo něco jiného.

Občas hrajete i v rukavicích. Má to nějaký vliv na výsledný zvuk?

Ano. Muzikanti s absolutním sluchem tvrdí, že když se hraje bez rukavic, a zejména tehdy, pokud se hang snímá mikrofonem, aby byl slyšet ve větším prostoru, tak jde slyšet jako první dotyk prstu o plech hangu a až potom jde slyšet zvuk hangu. Proto se používají rukavice, aby to mlasknutí prstů nebylo slyšet.

Hrajete často v přírodě. Na jakém nejkrásnějším místě jste dosud na hang hrál?

Pro hraní na hang rád vyhledávám zajímavá místa v přírodě. Ač se bojím výšek, tak mě velmi přitahují rozhledny. Navštívil jsem jich mnoho, mohl bych jich jmenovat spousty. Nejzajímavějším místem jsou pro mě ale jeskyně. To jsou například Koněpruské jeskyně. Potom při jedné cestě na Slovensko jsme projížděli mezi Košicemi a Prešovem a byla tam odbočka na jeskyně Zlá diera, kde jsem s kahancem, karbidovou lampou, procházel prostory a v jednom jeskynním dómu si zahrál improvizaci na hang. Bylo to hodně zajímavé místo.

PRO HRANÍ NA HANG VYHLEDÁVÁM V PŘÍRODĚ ZAJÍMAVÁ MÍSTA, NAPŘÍKLAD ROZHLEDNY NEBO JESKYNĚ

Nějakou dobu jste se věnoval buskingu.

Busking, čili umění na ulici, je velmi příjemná záležitost. Na lidech totiž hned poznám, co se jim líbí a nelíbí. Když se jim to nelíbí, tak chodí po ulici a nevšímají si mě. Když se jim to líbí, tak se zastaví a třeba se zeptají, na co to hraju, jakou píseň zrovna hraju a jakým jazykem zpívám. Kvůli tomu jsem se naučil i několik anglických frází, abych mohl lidem z ciziny odpovědět a dovedl je na tu správnou notu. Hraní na ulici na tento nástroj propaguju a dělám to i pro zábavu.

Pravidelně také vystupujete se zpěvem a hangem a pořádáte ETNO večery se zajímavými hosty. Jak dlouho už se tomu věnujete?

Uspořádal jsem již více než devadesát ETNO večerů, kde vystupuji se svými hosty. Celkově to vyjde na deset večerů za rok, přes léto mám totiž volno. Na konci tohoto roku potom budu končit jubilejní stovkou. Stovka bude výjimečná. Vybírám si mezi spoustou hudebníků, celkem jich mými ETNO večery tedy prošlo více než tři sta. Zatímco během klasického ETNO večera se mnou vystupují většinou čtyři hosté, tak během jubilejního by jich mělo být více.

USPOŘÁDAL JSEM JIŽ VÍCE NEŽ DEVADESÁT ETNO VEČERŮ, KDE VYSTUPUJI SE SVÝMI HOSTY

Jaké hudebníky a nejzajímavější nástroje mohli zájemci na ETNO večerech doposud vidět?

Určitě bych rád vyzvedl svého velmi dobrého kamaráda a hudebníka, který mě vede k lepší rytmice a trošku učesanějším skladbám, a to Vláďu Šundu. Bravurně ovládá hru na kytaru. Potom bych zmínil některé hráče na historické nástroje. Můj kamarád Láďa Míšek hraje na harfu, Jiří Wehle zase na niněru, šalmaje nebo keltskou harfu.

Na jednom z posledních večerů jsem měla možnost slyšet zhudebněné básně známých autorů. Jak si autory a básně pro zhudebnění vybíráte?

Vybírá mi je sám život. Například básně Jana Skácela jsou vybrané z našeho programu. Společně s Jitkou Morávkovou, Radkou Tesárkovou a Vláďou Soldánem máme totiž program s básněmi od Jana Skácela, který se jmenuje Žebřík do nebe. Na ETNO večery potom používáme výtažek z tohoto programu a z písní, které jsou mi nejbližší. Dalším oblíbeným básníkem je Josef Kainar, kdy opět s Jitkou Morávkovou děláme v duu program pro školy a knihovny, který se věnuje právě Josefu Kainarovi. Střídám tam kytarové blues s hangem. Dále se setkávám s literáty v rámci autorských čtení. Pořádá je například Adriana Gulíšková v rámci večerů LiterArt v Carpe Diem. Občas tam zajdu zahrát, poslechnu si hudební hosty a taky se dostanu k básním, kde mě někdo osloví. Sám tedy nevytvořím text, ale zhudebňování textů mě velmi baví. Buď použiju stávající náměty, pokud už je ta báseň nebo píseň zhudebněná, nebo si vytvořím hudební podklad sám. Velmi mi přitom pomáhá Radka Tesárková, která účinkuje v našem programu o básníku Janu Skácelovi. Je to učitelka dramatické výchovy pro seniory, kam pravidelně docházím a kde se dostanu k básním, které stojí za to. Teď naposled jsem například zhudebňoval básně Emanuela Frynty.

BÁSNĚ PRO ZHUDEBNĚNÍ MI VYBÍRÁ SÁM ŽIVOT

Máte nějakého oblíbeného autora básní nebo oblíbenou báseň?

Oblíbené básně jsou většinou už zhudebněné. Rád bych ale zmínil básně mladého pražského autora Kamila Marcela Hodáčka, který má opravdu osobitý přístup k životu a napsal mi jednu báseň na zhudebnění, tak věřím, že se k tomu brzy dostanu.

Co vás při tvorbě hudby nejvíce inspiruje?

Nejvíce obsah textu. Snažím se pochopit, jestli je to veselé, nebo smutné. V jakém rozpoložení to autor napsal. Ten podklad, hudební doprovod, je potom minimalistický, abych do nálady veršů příliš nezasahoval.

PŘI ZHUDEBŇOVÁNÍ BÁSNÍ MĚ NEJVÍCE INSPIRUJE OBSAH TEXTU

Vydal jste i několik CD, například Hang v Bruntálu nebo Magic sound of hangdrum. Plánujete natáčení dalšího CD? Pokud ano, jak bude zaměřené?

Tato cédéčka mi pomáhala vylepšit mou finanční bilanci během hraní na ulici. Hodně cizinců měla o cédéčka zájem, byl to pro ně pěkný suvenýr z Prahy. Aktuálně nějaké velké ambice na cédéčko nemám. Poslední dobou mě ale těší, že se mi ozývají tvůrci cédéček, že by mě chtěli mít s hang drumem na své nahrávce. Jsou to například trampové, kamarád zvaný Kovboj z osady Zaprášené kytary z Cítova u Mělníka.

Co je vaším snem?

Mám mnoho snů. Rád bych se nadále potkával s novými a přátelskými hudebníky. Těší mě potom, když se s těmito hudebníky nepovažujeme za konkurenty, ale za spoluhráče.

Co byste doporučil těm, kteří se chtějí začít učit hrát na hang?

Vytrvalost. Hlavně jenom vytrvalost. Nic nejde rychle, nic nepřijde během několika minut. Co se nepodaří dneska, podaří se zítra.

ZAČÍNAJÍCÍM HRÁČŮM NA HANG BYCH DOPORUČIL HLAVNĚ VYTRVALOST

Kde si vás mohou zájemci nejdříve přijít poslechnout?

Podívat se mohou na tradiční ETNO večer. Ten nejbližší se bude konat druhou středu v březnu, dubnu až do června, po prázdninách září až prosinec. Zájemcům potom obecně doporučuji navštěvovat i koncerty kapel, které třeba nejsou tak známé z médií, na které přijde deset až dvacet lidí, ale celkově si ten koncert všichni velmi užijí.

Co byste chtěl hudbou a zpěvem předat lidem?

Dobrou náladu a v neposlední řadě také pozitivní a aktivní přístup k životu. Záleží na nás samých, jak život uchopíme a jak ho budeme prožívat.