ANIMA poezie XLIII: Strom a Kamínek

Ve své ANIMA poezii se zaměřuji na oslavu lásky, života a kreativity. Důležité místo zaujímá v mé tvorbě také příroda, která je pro mě krásná ve své rozmanitosti. Přečtěte si dvě tematické ANIMA básně s názvem Strom a Kamínek.

STROM

Kateřina ANIMA Dušková

.

Procházím se po novodobém městě

Ruku v ruce s mým životním druhem

Kolem nás překrásná příroda vzkvétá

Stromy a květiny rostou tu už celá léta

Necháme se pohltit přírodním duchem

Chceme vnímat tu krásu znovu a ještě

.

Obdivuju bohatství naší planety Země

Nekonečnou rozmanitost fauny a flóry

Kouzlo života co nás stále žene vpřed

Smysly organismů mě učí vnímat svět

Všechno krásno co nelze popsat slovy

Náhle probouzí se propojením ve mně

.

Na planetě Zemi svítí slunce padá déšť

Do úrodné země zasadím ovocný strom

Píseň lásky budu mu zpívat den co den

Duše jeho bude čistá a půvabná jak sen

Propadne láskou kdo ochutná jeho plod

Tajemnou energii bude ve své duši nést

.

U toho ovocného stromu dějí se zázraky

Kouzelné místo kde zahojí se tělo i duše

Vábí rozmanitá zvířata se svými mláďaty

Na tu krásu dívají se lidé celé dlouhé dny

A až harmonii rozevřou svá milující srdce

Setkají se u toho zázračného stromu taky

.

Procházím se po novodobém městě

Ruku v ruce s mým životním druhem

Kolem nás překrásná příroda vzkvétá

Stromy a květiny rostou tu už celá léta

Necháme se pohltit přírodním duchem

Chceme vnímat tu krásu znovu a ještě

.

.

KAMÍNEK

Kateřina ANIMA Dušková

.

Dnes ozdobíš mou postavu řetízkem

Dopadá na něj světlo co pomalu stéká

Dosáhne až na vzácný křišťál na mé hrudi

Bez kouzelného světla je tak chladný a studí

Pak rozpálí se a začne sálat teplo co střádá léta

Všechno a nic je uschované v tom kamínku čistém

.

Ten kamínek nosím stále u sebe

Aby mě propojil se zázračnou Zemí

Po které má tvůrčí duše denně chodí

Kde se každý nový den tolik zázraků rodí

Jedinečnost láska život kreativita souznění

Modromodré oči hledí na modromodré nebe

.

Dnes pohlédnu přes mraky do vesmíru

Spojím se s věčnou silou našeho univerza

Zázračný vesmír nekonečnou láskou vzkvétá

Prostoupí mě všechny krásy pozemského světa

Hudba sfér proniká až do samého nitra mého těla

Tam dodává trvalou mi sílu v dobro uchovávat si víru

.

Chci zahojit alespoň malinký kousek Země

Po které potichu kráčím s křišťálem na hrudi

Chceme zahojit alespoň malinký kousek Země

Aby kouzlo vesmíru navždy sálalo z tebe i ze mě

Jednou se v každém člověku porozumění probudí

A v souladu bude žít lidstvo a krásná planeta Země

.

Dnes ozdobíš mou postavu řetízkem

Dopadá na něj světlo co pomalu stéká

Dosáhne až na vzácný křišťál na mé hrudi

Bez kouzelného světla je tak chladný a studí

Pak rozpálí se a začne sálat teplo co střádá léta

Všechno a nic je uschované v tom kamínku čistém