Animální poezie XXXI: Chrám krásy a vědění a Bělásci

Půvab knihoven, knih a české přírody v jarním období. Na to se zaměřují nové básně Kateřiny ANIMY Duškové. Přečíst si je můžete uvnitř článku.

CHRÁM KRÁSY A VĚDĚNÍ

Kateřina ANIMA Dušková

Je to tajuplné místo plné vědomostí a příběhů

Kde setkávají se spolu děti dospělí i staří lidé

V tichosti tam hledají co by bylo jejich srdci milé

Odevzdají svou mysl klidu a vzdají se spěchu

..........................................................................

Já vybrala tam knihu plnou krásné české poezie

Rozeběhla se na louku květů a na deku si lehla

A všechny básně mistrů slova v úžasu tam četla

Jsou jako voda co moje tělo tvůrčí energií polije

...........................................................................

Vzala jsem potom papír a tužku a začala tvořit

Dílo co lidské duše potěší a hranice bude bořit

Pojďme si spolu o moderním umění pohovořit

...........................................................................

Pokud máš co zajímavého říci Talent byl Ti dán

Poddej se půvabu slov a jejich kreativním hrám

A pamatuj že autorem největšího díla jsi Ty sám

............................................................................

............................................................................

BĚLÁSCI

Kateřina ANIMA Dušková

Kráčíme spolu na samý vrchol Házmburku

Příroda se probouzí Je překrásný jarní den

Slunce natírá mé bílé líce karmínovou barvou

Vzduch je prodchnut vůněmi a láskou hravou

Toto je ráj na Zemi Toto není jenom pěkný sen

Kráčíme spolu na samý vrchol držíce se za ruku

........................................................................

Turistické boty a úsměv a rozevláté vlásky

Zahalena jenom do vůně třešňových květů

Kráčím po rodné zemi Píseň písní zpívám

První květy do loken zamilovaně si dávám

V tom řekneš Miluji Tě Tu kouzelnou větu

Nad námi kreslí srdce svým letem bělásci

.....................................................................

Vezmu všechna ta krásná slova z Tvých rukou

Nadechnu se a rozfouknu je do okolní krajiny

To aby potěšila všechny živé tvory naší Země

Jsem šťastná Slunce se znovu rozzářilo ve mně

Poté co jsme spolu v přírodě strávili den jediný

Srdce pro Tebe buší a celý svět slyší ten tlukot

.......................................................................

Mé řasy vznáší se ve vzduchu jako motýli

Mé zornice vnímají všechny barvy a tvary

Když se mé rety setkaly s Tvými rozkvetly

Narostla nám křídla a do nebe jsme vzlétli

Na mé kouzelné struny umělci světa hráli

Ale mistrovské dílo zahrál jsi na ně až Ty

................................................................

Dívám se do Tvých očí z modré mlhoviny

Na mém těle září už šaty ze zlatého deště

Oblékl mě do nich roj medonosných včel

Můj poetický úsměv každý vlastnit chtěl

Já ale chci jen Tvou přítomnost cítit ještě

Protože jen Ty jsi v mém srdci ten jediný

.................................................................

Kráčíme spolu na samý vrchol Házmburku

Příroda se probouzí Je překrásný jarní den

Slunce natírá mé bílé líce karmínovou barvou

Vzduch je prodchnut vůněmi a láskou hravou

Toto je ráj na Zemi Toto není jenom pěkný sen

Kráčíme spolu na samý vrchol držíce se za ruku