„Krásně ilustrované knihy mě fascinují již od dětství,“ říká česká malířka a ilustrátorka
Jaká byla vaše cesta k výtvarnému umění?
Malovala jsem už od svého dětství. Tehdy mi postačila obyčejná tužka a papír. Pozornost jsem zaměřovala na lidi, na kterých mě fascinoval zejména obličej. Nevím vlastně proč, bylo to takové vnitřní puzení. Malovala jsem na vše, na co se malovat dalo. Začala jsem modelovat obličeje například do písku, do sádry, ve škole jsem si dokonce vzala křídu a vyškrábala do ní obličej. Potřebovala jsem se takto vyjadřovat. Doma mě nikdo umělecky nevedl, byla jsem samouk. Nechodila jsem do lidové výtvarné školy, ale učitelé mi řekli, že bych mohla studovat uměleckou školu. Protože se v naší rodině výtvarným uměním nikdo aktivně nezabýval, přemýšlela jsem, proč zrovna já. Nakonec jsem zjistila, že jeden můj prapředek byl řezbář. Živil se tím. Můj dědeček potom kreslil nádherné krajiny a obrázky, na kterých figurovaly domy. Myslím si, že kdybych je dala do rámečku a pověsila na zeď, tak by se nikdo nezlobil.
Počátky vaší tvorby jsou spojené se sochařstvím.
Ano, ale nakonec jsem vystudovala Průmyslovou školu strojní a uměním jsem se zabývala na Lidové akademii umění v Praze, pod vedením akademického sochaře Miroslava Pangráce a akademického malíře Jindřicha Koukolského. Na hodinách sochařství jsme modelovali bysty podle sedícího modelu. Jednou pan profesor řekl mé kamarádce, aby seděla modelem a podle ní se vytvářelo. Byla to má nejpovedenější bysta. Počátky ale byly úsměvné. Při seznamování práce s modelovací hlínou se mi ji snažil pan profesor přiblížit přirovnáním ke zpracovávání těsta na knedlíky. Ale v té době jsem ještě neuměla vařit. Tak jsem se naučila dřív zpracovávat hlínu a teprve později těsto. Postupem času jsem si ale sochařské umění osvojila, naučila se s hlínou pracovat a modelovat. Pamatuji se, jak jsem si dělala bystu doma a to byl nepořádek. Podlaha špinavá, všude sádra, ale rodičům to nevadilo. Ponaučení. Doma se nedá dělat všechno. Sochařina tedy ne.
„MÁM RÁDA NEBE A JEHO MODROU BARVU“
Jak jste se dostala k ilustrování?
Nejdříve jsem začala kreslit klasické obrazy. Především zátiší. Ze začátku se mi to líbilo, ale potom jsem zjistila, že to není úplně to pravé ořechové, tak jsem přešla do kreslení krajinek. Mám totiž ráda nebe a jeho modrou barvu. K ilustracím jsem přišla vlastně náhodou, protože jsem se seznámila se členy klubu Dialog na cestě, kde byli a jsou umělecky nadaní lidé, co skládají básně a já zjistila, že je mohu ilustrovat. Ilustrování se ovšem věnuji pouze ve svém volném čase.
Jak probíhá vznik ilustrace?
Jednoduše. Vezmu si danou básnickou sbírku, listuji, dívám se a vybírám si, co mě zaujme. Báseň, která mě zaujme, si důkladně přečtu, zamyslím se nad ní, představím si, jak by ilustrace mohla vypadat. Najednou obrázek naskočí a je tam. Ilustrovala jsem již několik básnických sbírek, například Silokřivky na hladině od Olgy Nytrové, Světla je vždycky víc od Markéty Hlasivcové nebo Hledání tváře od Květoslavy Salmonové. Zatímco u prvních dvou sbírek jsem měla zcela volnou ruku, ve třetím případě bylo vzneseno přání, aby byly obrázky v hnědé barvě. Pro tuto sbírku jsem navrhla i podobu obálky, aby vypadala jako stará otevírací kniha.
„VĚTŠINOU MÁM PŘI TVORBĚ ILUSTRACÍ ZCELA VOLNOU RUKU“
Jak dlouho trvá nakreslení obrazu nebo ilustrace?
To je hodně individuální. Záleží především na velikosti obrazu, tématu a technice. Na některých obrazech pracuji měsíc, na některých týden a některé mám hotové za den. Většinou se ale snažím mít obraz za den hotový, takže brzo ráno začnu pracovat a pozdě večer skončím. Je přitom důležité, abych měla vše dopředu nachystané, a to se týká nejen kreslení a malování, ale také jídla a úklidu. Potom je vše v pořádku.
Kde čerpáte inspiraci?
Jezdím často na chalupu, kde mám klid od každodenního shonu a moderních technologií. Mám ráda, když se ráno probudím a je slyšet jenom zpěv ptáků. Na chalupě se potom snažím pozorovat okolní krajinu a inspirovat se jí. Jsem z Mělnicka, ovlivňuje mě hora Říp a Bezděz. Chodím ráda do přírody, ale ne do dálek. Dnes bych na Bezděz už nevylezla, je to velký kopec. Pro inspiraci do přírody jsme šly i s paní Olgou Nytrovou, když jsem pracovala na ilustracích pro její sbírku básní. Šly jsme do Radotína. Je tam zajímavá krajina, viděly jsme i hezký rybník. Dnes bychom tam už samozřejmě nevlezly, ale jako děti jsme vlezli do každé louže.
Jakou techniku nejraději používáte?
Nejčastěji používám olej a pastel. Pro ilustrace volím pastel a modrou barvu. Do básnické sbírky to jde buď modré, nebo černobílé. Modrou jsem si zvolila, protože modrá je obloha, a tu mám ráda. Současně jsem před přibližně třiceti až čtyřiceti lety dostala krabičku modrých pastelů, tak jsem je vzala do ruky a začala kreslit. Je to něco co mi jde a co mě baví. Černou mám sice také ráda, kdysi jsme s ní kreslili školní práce podle modelů, ale dnes ji mám radši více jen na oblečení.
„RÁDA ZPRACOVÁVÁM KRAJINU, KTEROU DŮVĚRNĚ ZNÁM“
Ilustrujete více básnické sbírky mužů, nebo žen?
To je spíš o náhodě. Mám pocit, že s ženami se víc dohodnu, protože je více jako žena znám. Ilustrovala jsem ale i pro muže, například pro pana Pavla Skalského, Jana Marunu nebo Oto Ševčíka. Dělala jsem přitom to, co nejlépe umím. Zpracovávám krajinu, kterou důvěrně znám. Mezi mé oblíbené básníky patří ženy i muži. Mám ráda například Karla Hynka Máchu a jeho Máj. Můj tatínek mi kdysi část básně napsal do památníku. Ráda na to vzpomínám. Osobně mám potom ráda papírové knihy, které jsou vyzdobené. Krásně ilustrované knihy mě fascinovaly již od dětství.
Co pro vás znamená výstava?
Výstavu chápu jako to, že si člověk probere, co za určitou dobu nakreslil. Současně se chce setkat s blízkými lidmi, pobavit se s nimi a setkat se s dalšími nadanými kolegy. Jsem také ráda, že mohu návštěvníky výstavy seznámit v rámci vernisáže s básníky a jejich tvorbou. Jinak kreslím, maluji a vystavuji spíš nepravidelně. Záleží na tom, jak mě to zrovna baví. Měla jsem třeba i deset let mezeru, kdy jsem neměla čas a chuť vystavovat, ale to nevadí. Dnes mám svou soukromou galerii u sebe doma. Stále plním svůj pokoj dalšími a dalšími obrázky a mám z toho radost. Tvoření je můj životní styl.
Proč by se podle vás měly ilustrovat knihy?
Proč ilustrovat? Bez ilustrace je knížka smutná. Když otevřete například básnickou sbírku a uvidíte ilustraci, je to takové překvapení, místo básně je tam najednou obrázek. Uvidíte například obrázek maminky s dítětem a hned si vzpomenete na své dětství. Kreslíři a malíři mohou dodávat knize jakési tajemno. Ilustrace knihu hezky oživí a zvětšují představivost. Můj oblíbený ilustrátor je potom pan Zdeněk Burian, opravdu krásně ilustroval kovbojky, četbu mého mládí, a školní učebnice.
„TVOŘENÍ JE MŮJ ŽIVOTNÍ STYL“
Jste součástí Sdružení výtvarníků České republiky. V čem spatřujete výhody členství?
Sdružení výtvarníků ČR pořádá pravidelně salony. Každý výtvarník v rámci kolektivní výstavy vystaví dva až tři obrazy. Považuji za důležité, že vás to nutí tvořit a následně vystavovat. Výhodou je skutečnost, že nemusíte sami zařizovat samostatné výstavy.
Na čem aktuálně pracujete?
Teď se mi zdá, že se všichni probudili po vlně covidu a chtějí se vidět, tak chodím pořád na nějaké společenské akce. Jsem v jednom kole. Současně mám rozpracované ilustrace k básnické sbírce Sčítej a odčítej, do které jsem dělala šest obrázků. Tematicky jsem se již nasytila horizontů a chci aktuálně kreslit lidi. Líbí se mi, když postavy jsou v pohybu.
„HORIZONTŮ JSEM SE JIŽ NASYTILA, CHCI AKTUÁLNĚ KRESLIT LIDI“
Jaký je váš sen?
Nemám žádný určitý sen. Jak se tak ale dívám oknem na Hrad, tam jsou vystavené krásné obrazy od různých umělců. Bylo by krásné, kdyby tam také mohl být vystaven můj obraz, ale tento sen je nesplnitelný. Malířů je ale spousta, básníků je spousta, ale jen málokomu se podaří dostat se výš. Být první mezi prvními.
Co byste vzkázala začínajícím ilustrátorům?
Držím jim palce a myslím si, že je dobré nebýt sám. Když se lidé vzájemně podporují a současně se mezi nimi vytváří zdravá rivalita, je to dobře, člověka to potom pohání kupředu.
Kateřina Dušková
„Ničením planety Země ničí lidé sebe,“ říká básnířka Viola Jíchová
Planeta Země a lidé, láska, přátelství, porozumění, důvěra, odvaha, ale také štěstí a zdraví. To jsou témata, kterým se ve svých básních dlouhodobě věnuje básnířka Viola Jíchová, vítězka mnoha básnických soutěží.
Kateřina Dušková
ROZHOVOR: Básnířka a ilustrátorka Kateřina ANIMA Dušková a Chat GPT
Vydala jsem svou první ilustrovanou básnickou sbírku s názvem ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA. Požádala jsem proto Chat GPT, aby mi položil několik tematických otázek, které by zajímaly mé fanoušky. Podívejte se na jeho otázky a mé odpovědi.
Kateřina Dušková
„Ve své tvorbě se chci podělit o krásy světa viděné mýma očima,“ říká malíř Ondřej Kočár
Maluje snová města, zátiší a portréty, kdy tvoří doslova víly portrétovaných dívek. V rámci tvorby se potom snaží docílit toho, aby jeho díla pohladila člověka na duši a udělala mu radost. Seznamte se s tvorbou Ondřeje Kočára.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XLVI: Kreativní ostrov a Umělecké dílo
Dvě nové ANIMA básně Kreativní ostrov a Umělecké dílo se zaměřují na oslavu kreativity. Poukazují na schopnost kreativních lidí nazírat na svět okolo sebe z jiného úhlu pohledu, který může být pro ostatní velmi obohacující.
Kateřina Dušková
„Inspiraci nacházím v každém živém stvoření,“ říká výtvarnice Veronika Kolářová
Keramická tvorba je pro mladou výtvarnici Veroniku Kolářovou prostředkem, kterým ráda komunikuje se světem a předává lidem svůj pohled na svět. Za svou originální tvorbu přitom autorka získala prestižní ocenění Lidická růže.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XLV: Harmonie a Hravost
Co je pro vás důležité ve vztahu? Pro mě harmonie a hravost. A právě tak se jmenují mé dvě nové ANIMA básně! Vypráví o tom, jak se protiklady přitahují a jak se propojují společnými zážitky a společnou životní vizí.
Kateřina Dušková
„Jazz je hudba plná překvapení,“ říká klavíristka a hudební skladatelka Kristina Barta
Vystupovala na prestižním jazzovém veletrhu Jazzahead a natočila album se špičkovým slovinským tenor saxofonistou Jure Puklem. V tomto rozhovoru vás Kristina Barta seznámí se svou cestou na česká i světová pódia a světem jazzu.
Kateřina Dušková
Fotogalerie: ANIMA a vizuální poezie XI - Záchrana polárního kruhu
Prohlédněte si mou novou ANIMA kolekci obrazů, tentokrát se zimní tematikou! Ústředním motivem kolekce je opěvování krás jedinečného severského prostředí spojené se záchranou polárního kruhu. Přeji pěknou podívanou!
Kateřina Dušková
„Mám rád humor, který je zdrojem radosti,“ říká básník, textař a pedagog Robin Král
Robin Král je známý především svou básnickou tvorbou pro děti. Za svou knihu Vynálezárium získal cenu Zlatá stuha a Magnesia Litera. Věnuje se však i tvorbě pro dospělé. Jedním z jeho úspěšných projektů je CD s názvem Blázinec.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XLIV: Příroda a Les
Přináším vám další dvě nové ANIMA básně s přírodní tematikou s názvem Příroda a Les. Upozorňuji v nich na stálé sepětí člověka s přírodou a skutečnost, že pobyt v přírodě může pomoci lidskému tělu i duši. Přeji pěkné počtení!
Kateřina Dušková
„Humor podle mě polidšťuje a vytváří přátelská pouta,“ říká Jiří Žáček
Jiří Žáček je známý především svou básnickou tvorbou pro děti. Těm se prostřednictvím svých převážně humoristických knih snaží sdělit, že svět je báječné místo k narození. Brilantní je však i jeho básnická tvorba pro dospělé.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XLIII: Strom a Kamínek
Ve své ANIMA poezii se zaměřuji na oslavu lásky, života a kreativity. Důležité místo zaujímá v mé tvorbě také příroda, která je pro mě krásná ve své rozmanitosti. Přečtěte si dvě tematické ANIMA básně s názvem Strom a Kamínek.
Kateřina Dušková
„Na piano můžete vyjádřit všechno bez omezení,“ říká pianista Ivo Kahánek
Špičkový pianista Ivo Kahánek získal řadu prestižních ocenění doma i v zahraničí. Je držitelem ceny Anděl či BBC Music Magazine Award. Podrobnosti o jeho cestě na světová koncertní pódia a přední místa soutěží se dozvíte v článku.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XLII: Zahrada a Věci
Jak důležité je pečovat nejen o své tělo, ale také o svou krásnou duši, o tom pojednává má nová báseň Zahrada. Báseň Věci se potom zaměřuje na půvab věcí, které jsou našimi věrnými společníky a také si zaslouží naši pozornost.
Kateřina Dušková
„Začínajícím autorům doporučuji, aby tvořili a nevzdávali se,“ říká Jaroslava Jáněová
Je autorkou více než dvaceti básnických sbírek a spoluautorkou více než patnácti almanachů. Věnuje se i výtvarné činnosti a účastní se samostatných a kolektivních výstav. Podrobnosti o všestranně nadané autorce naleznete v článku.
Kateřina Dušková
„Svou tvorbou chci ostatní obohatit,“ říká malíř a pedagog Rostislav Herrmann
Ve své tvorbě se zaměřuje na téma lidskosti a spirituality. Pomocí obrazu chce přivést člověka k určité rovině vnímání, ale souběžně mu ponechat i vlastní prostor. Seznamte se s malířem a pedagogem Rostislavem Herrmannem.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XLI: Domov a Přátelství
Co pro vás znamená domov a opravdové přátelství? Pro mě velmi mnoho. Podrobnosti si můžete přečíst ve dvou zcela nových ANIMA básních uvnitř článku.
Kateřina Dušková
„Hudba je nesmírná neznámá,“ říká Milan Bátor
Jeho život je úzce spojený s hudbou. Je uznávaným českým publicistou, odborným uměleckým porotcem, tvůrcem hudebních pořadů, pedagogem a v neposlední řadě aktivním kytaristou. Seznamte se s Milanem Bátorem.
Kateřina Dušková
ANIMA poezie XL: Nejkrásnější místo a Smysl
Na kterém místě se cítíte jednoduše dobře? A co je smyslem života na planetě Zemi? Tomu se věnují dvě nové ANIMA básně s názvem Nejkrásnější místo a Smysl. Přeji pěkné počtení!
Kateřina Dušková
"Chci lidem zprostředkovat ten nejlepší hudební zážitek," říká herec a zpěvák Radim Schwab
Radim Schwab se zapsal lidem do paměti asi nejvíce jako Fantom opery. Zájemci ho přitom mohou vidět na pódiu i jako zpěváka. Podrobnosti o jeho začátcích, úspěších, představeních, koncertech i plánovaném CD najdete uvnitř článku.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 85
- Celková karma 7,46
- Průměrná čtenost 605x