Největší múzou jsou lidé, říká básník Ondřej Hložek

Opavský básník publikoval v renomovaných časopisech jako Host, Tvar nebo Aluze. Je laureátem hned několika literárních cen. Pročtěte si podrobnosti o jeho tvorbě a prohlédněte si jeho dílo v tištěné i audiovizuální podobě.  

X+

tvorbu Ondřeje Hložka

Co pro vás znamená poezie?

Znamená pro mě bytí se světem, je jakýmsi bolestným závazkem na celý život. Je způsobem, jak se vypořádávám se světem a svým okolím.

Jak dlouho se věnujete jejímu psaní?

Tak první veršovánky jsem psal už na základní škole. Ale o poezii jako takové jsem začal přemýšlet až na gymnáziu. 

Pamatujete si na svou první báseň?

Pamatuji se na první gymnaziální. Byla napsána na motivy alba skupiny The Pink Floyd s názvem The Piper at The Gates Of Down.

Jaká hlavní myšlenka se prolíná vaší tvorbou?

Město, jeho posuny, mizející krása, průchody krajinou. A lidské utrpení v obyčejném životě.

Co je vaší největší múzou?

Lidé všeho věku a povolání. Stačí se rozhlížet…

Publikoval jste svou tvorbu v několika literárních časopisech.

Časopisecké publikování považuji za jednu z nejdůležitějších součástí autorovy prezentace. Kdo nemá prostředky na knihu, je odkázán na autorská čtení a periodika. Faktem je, že i časopisy už začínají mít okruh svých publikujících, čtenářů přitom ubývá. Znamená to tedy jakési zakonzervování se v nehybném stavu. Píšete, ale nikdo vás nemusí číst…

Jste laureátem literárních cen O cenu primátora města Opavy, Literární soutěž Františka Halase a Literární cena Vladimíra Vokolka. Které ocenění považujete za nejcennější.

Cennou zkušenost jsem si přinesl ze všech soutěží, na kterých jsem byl oceněn. I když soutěžit v něčem tak subjektivním mi přijde nefér. Každopádně hovořím o cennosti díky zkušenostem a zpětným vazbám, nikoliv o prestiži. Tu považuji v literárním světě za zvrhlost a jakýsi pomník minulému režimu, kdy se básníkům rozdělovaly i medaile…

Máte nějaký básnický vzor?

Vzor ne, ale rád si přečtu věci Zahradníčka, Halase, Rulfa, Kučery, Hrušky, Fridricha a tak dále.

Jaké máte plány do následujících měsíců?

Dokončit letošní ročník autorských setkávání Básnické hlasy a připravit do tisku svou druhou knihu v edici Srdeční výdej. Ponese název Domů.

Tvorba Ondřeje Hložka

V Mezidobí

Na loktech chladly
žárovky ulice
a stíny obcházely tiše,
hrály si s pomalou chůzí.
Nechtělo se ti ještě domů,
ještě chvíli bys vdechovala
černý dým noci.

Saze
(Janu Skácelovi)

Za nešťastných dnů
je mé město plné černých sazí.
Nikde holubi.
Vlhko rýpe se pod kůži,
jedle v ustřižených nohavicích
zebou prsty kořenů.
To jen děti prchají
před mokrou tmou.

Scházím dni

Jsem jenom tichým vykročením,
potupnou fanfárou v krvi poválené
modři.
Jsem skleněným dřevem,
vyrostlým z břicha světla.
I beze mne v palácích se stmívá,
za okny řve Boží úsvit.
A najednou scházím dni,
když přichází
- dusným svíráním -
v cizích domech mé cizí jméno a spí.
Znáte mou touhu.
Svým Městem jsem.

(výběr ze souboru Městem jsem)


***

Pár kroků
nejistě od břehu.
A hned zase
nazpátek,
jen se smíchem
nenakazit.

U hradeb

Mlčení větví poblíž cest,
holé ticho vyprášených mezí.
Čas jako zmuchlaná vlajka.
Nevlaje a není náš.
Jen vranám nepřekáží.

A Bůh je
mi v každém kroku -
zválený v pěšinách
protnutých do dálek
Moje nohy v něm měknou
jako měkla srdce zvonů.

Neděle

Chladne mi oběd.
Stojím za žaluziemi,
odrážím se od talířů.
Za zády dveře
a jistě, navečer vítr,
co vhání pozdní do Teska.
Mlčky srkám z tvých
očí nadrobenou výčitku.

Nebe je, když...

Nach stele si
do polí
a podivné věci
spřádají se na nebi.
Ještě pořád neprší.


(výběr ze souboru Tížiny)

Zdroj foto: www.hlozek.com

Zdroj poezie: www.hlozek.com